Nejednotná mysl kráčí ulicema, je to mysl každýho z nás, co je oddělena, od myslí obyvatel smrtelný planety, co je oddělená od vesmírný podstaty, spousta těch, co teď poslouchá, nechápe smysl toho všeho, ale stejně zůstává, je to ta spousta lidí i nelidí, co do mojí hlavy i přes to všechno nevidí, syndrom separace je přítomnej všude, je ve mně i v tobě a všechno odděluje, můj hlas od tvýho sluchu, den od noci, dobro od zla, kdo chápe svojí poruchu? Duše je chromá a dychtí po léku, lidí ji polikaj, jako práska špeku, šlapou po ni jako po sviních, aby byli originální a měli dobrej imidž, uvědomuju si to víc a víc, kdykoliv ti hledim do očí tvých a v nich se odrážej oči, co nosim já a mezi nima je ta část, co je vystříhnutá. Syndrom separace je horší než HIV a já trpim, protože se živí z mojí krve, nutí mě vidět jenom sebe uprostřed, kde se dávim svejma názorama vždy naposled, brání mi znát bolest protivníků, a proto ´sem schopen ničit a čelit útokům, odděluje mě od přítomnosti těch, kteří plujou na stejnym vraku po blátě řek, naše vaše nemoc přináší identitu a s ní vlastní osamocenost, jako v holobytu, kde je jenom podlaha, strop a čtyři stěny a všechno je tam mrtvý jako ´sou kameny, syndrom separace je příčinou zla, který přichází, když je mysl zaslepená a vidí jenom sebe a sebe a sebe, v tu chvíli nejsem v tobě a ty nejsi ve mně, necejtíš šíp v zádech, cos vystřelil a nepřídeš na to, že ´si dneska všechno rozdělil, já a ty nejsme my a v tom to všechno je, ´sme oddělený a máme SYNDROM SEPARACE!!