Pevně objímám tě,
z mé krve jsi a vyrůstáš můj milý,
vracíš se zpátky ke mně,
jsi moje živé sémě, zříš.
K nádechu přidej výdech,
pochopíš, co se skrývá v lidech,
z klidu se rodí pohyb,
řekni mi, co tvé sny a touhy.
A jsem to já, kdo ti utká tvou síť,
v té síti skrývá se tvůj celý příběh,
z jendnoho lůna, kterým jsem já,
rodí se všechno krásné, dokonalé.
Směj se a přejdi řeku,
zastav se tam, kde vidíš plameny,
za tebou moře předků,
z hlubin mé něžnosti, jste nevinní.
Nebraň si svoje kruhy,
pochop, že ty jsi ten, co druhý,
v tvé duši zlatý pták zazpívá,
vynese tě do oblak.
A jsem to já, kdo ti utká tvou síť,
v té síti skrývá se tvůj celý příběh,
z jendnoho lůna, kterým jsem já,
rodí se všechno krásné, dokonalé. |
