čas se krátí,
někdo z hůry volá,
je doba spojení.
A ty do spirály,
chvíle, co život dal,
sbíráš.
Kde je tu necháš,
komu je necháš,
je doba spojení.
Jak čím dál blíž,
tohle cítíš,
tohle pochopíš.
ŽE slunce tebou svítí
a si taky ty,
že země v tobě si zpívá,
a ty tóny zachytíš.
Nahoru do nebe se dívej,
sebe uvidíš.
Sem se vracíš,
to tělo trápí
a duši rozzáří.
Tím se strachu naučíš,
vnímáš, cítíš,
miluješ a odpouštíš.
Jak čím dál blíž,
tohle cítíš,
všechno pochopíš.
Že slunce tebou svítí
a si taky ty,
že země v tobě si zpívá,
a ty tóny zachytíš.
Nahoru do nebe se dívej,
sebe uvidíš.
Jak čím dál blíž,
tohle cítíš,
všechno pochopíš.
Že slunce tebou svítí
a si taky ty,
že země v tobě si zpívá,
a ty tóny zachytíš.
Nahoru do nebe se dívej,
sebe uvidíš. |
