1) Malá slečna slýchala báji a v dětském ráji tak rozkvetla růže.
Holčičí slzy ji zalévaly a z veliké dáli k ní volal hlas muže.
Volal ji k sobě hlas jejího prince, ze strany mince kam jen dítě může
R) Někdo se ztratí na rozcestí, na dlouhé pouti do pověstí,
Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten kdo nás soudí.
2) Z veliké, hluboké, holčičí touhy, zbyly jen šmouhy v duši té ženy.
Kde byl dřív pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění jež pozbývá ceny.
Červené kontrolky všedního žití, jí každý den svítí jak pomatený.
R)
3)Tam někde v hlubinách vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení.
Kdopak se dozví, jestli tam čeká, vždyť člověka leká zasvěcení.
R)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.