Stařečku malíři i ty sochaři i ty verbíři už je čas jít Tebe obrazy provází tebe sochy až člověka zamrazí už je čas jít A po tobě verbíři hladina se nezvíří Mezihra Do noci bubny bubnujou hlasy ze tmy slibujou všechno co jen můžou slíbit Nic tolik chlapci nesluší vojenská čapka přes uši uvidíš, jak se budeš líbit teď už jsi náš pochodem vchod že ti ten marš není vhod však my ti pokřivíme záda Do ruky pušku nebo nůž teď jsi někdo teď jsi muž každá bude tě mít ráda Mezihra Za týden přišel první krach pane Lajtnant já mám strach ozvalo se z první řady Strach musíš umět překonat pane Lajtnant já bych rád, ale proč těď a zrovna tady Vždyť nebe modrý zůstane vždyť se tak moc nestane když půjdu jinam hledat štěstí Na co ten hluk a proč ten křik, vždyť jsem jenom kabát svlík oči mě pálí hlava třeští Mezihra Hostinská ještě panáka zejtra zbijem vojáka my mu ukážeme štěstí Na tvářích krev a v očích prach zapomene, co je strach kolem pažby tváře, pěsti Měsíc svítí, zbav se bot zahoď pušku přelez plot je tu šance začít znova Přes řeku a přes křoví starej strom nic nepoví a hora za lesem tě schová Mezihra K večeru obzor zčervená nebe se krví znamená nohy bolí, ruce zebou Jde stále víš a stále víš človíčku už ho nevidíš a kousek nebe bere s sebou a naději… Dohra