^Em, ^D, ^Am7, ^Hm4 Byli jsme ^Emmalí a ^Dstáli nad ře^Am7kou, ^Hm4 slunce ^Emlákalo nás ^Dpo ní někam ^Amplout. ^{D G}Pak přišel ^Dvítr a hnal nám ^Emvrásky do tvá^Cří, ^D2/4 na jasný ^Emhladině už ^Dslunce nezá^Am7ří. ^Hm4 Byli jsme malí a smích nám v tváři hrál, lehký duše jako chmýří, co proud vzal. V hukotu řeky zněl tvůj jasný, milý hlas, srdce mi ^Emtlouklo a právě ^Dzastavil se ^Am7čas. ^D R:^GProč jen ten ^Ddravý řeky ^Cproud ^{D G}nutí nás ^Ddo klidných vod ^Cplout. ^{D G}Dusí a ^Dtísní ^Cten mrtvý klid, ^{D2/4 Em}Lepší je ^Dv srdci kámen ^Cmít. ^{D Em},^{D C D2/4} Závory spadly a nám otevřel se svět. Zřícené ploty začly nahlas vyprávět. Slunce nám plálo i když obzor potemněl, však každý záblesk v sobě skrytý osten měl. R:Proč jen ten… Rostem jak z vody, to se vždycky říkává, na stejným břehu stojím znovu ty a já. Odplulo kouzlo, z břehů se valí hustý dým, spálený mosty dávno přejít neumím Však ať to bolí, já tam toužím aspoň stát, o hře motýlů a trav nechat si zdát. Cítit tvou vůni, slyšet hukot peřejí, když už ne vejít, aspoň se dotknout veřejí a zpívat: R:Proč jen ten ... ^Em