Šlo děvčátko do kostela, byla neděle, neslo s sebou růženeček, byla neděle. Modlilo se k Svaté Panně za celičký svět, za mamičku, za tatíčka, za celičký svět. Prosím já Tě, Svatá Panno, ochraň duši mou, by ona Tebe nehněvala, ochraň duši mou. Bych zůstala celá čistá svému milému, pro kterého zrozená jsem, svému milému. Potkala tam před kostelem hocha švarného, nechceš-li ty mě za muže mít, hocha švarného. Nemohu já si tě vzíti, švarný mládenče, já už jsem zasnoubená, švarný mládenče. A kdopak je ten tvůj milý, kde je jeho dům, rád bych věděl, kdo ten šťastný, kde je jeho dům. Nebesa jsou jeho statek, kostel ložnice, pole naše kuchyň bude, kostel ložnice. Teď už vím kdo je tvůj milý, tvůj milý je Král, nemohu já víc Ti dáti, tvůj milý je Král.