SuperMusic.sk

Karel Gott - Třicet stupňů ve stínu

Sám, v tak mírném dešti lesem bloumám, vždyť nikam nepospíchám. Sám a žádný problém nemám, vlastně je, přiznám se, odmítám. Zítra možná půjdu dolu k tůním, tam, kde se někdy sluním. Snad budu jen spát, nebo snít, snít a spát, až se sám probudím. Jen teď se všech problémů chráním, ať přijdou, až se vrátím. Vzdyť je mám rád a bez nich bych snad nemoh žít, mám-li volno, chci však mít klid. Sám a líně v slunci tělo válím a vůbec se netrápím tím, že někam přijdu pozdě, nebo tím, že probůh, žárlím. Sám a líně v slunci tělo válím a vůbec se netrápím tím, že někam přijdu pozdě, nebo tím, že probůh, žárlím. Pab dy bap pap tarará ....

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.