Když jde blizzard s vichřicí, já sám jedu vánicí a na cestě jsem skoro celý den. Jedu k tý, o níž jsem snil, cestou dlouhou přes sto mil a jen deset mil mi zbejvá k Mary Anne a jen deset mil mi zbejvá k Mary Anne. Jedu nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou a můj kůň i já jsem taky unaven. Sčítám chvíli za chvílí, sčítám míli za mílí a jen sedm mil mi zbejvá k Mary Anne a jen sedm mil mi zbejvá k Mary Anne. Kůň už nemůže a pad, zchromil ho ten věčnej chvat, vítr stopy ničí jako ráno sen. Tak se nocí probíjím, z láhve brandy popíjím a jen tři míle mi zbejvaj k Mary Anne a jen tři míle mi zbejvaj k Mary Anne. V dálce světla zaplály, to mé oči hledaly, potíž je jenom v tom, že nemůžu dál. Na sedlo si hlavu dát, už se mi chce strašně spát a jen sto yardů mi zbejvá k Mary Anne a jen sto yardů mi zbejvá k Mary Anne. Tak ho našli za pár dní, ležet v jámě bezedný, hlavu bílou měl a oči jako len. V ruce prsten, co chtěl ji dát, proč ho, k čertu, nemoh hřát a jen sto yardů mu zbejvá k Mary Anne a jen sto yardů mu zbejvá k Mary Anne.