Víno naleje, do domu dodá, každému prodá, co kdo chce a jak. Když městu zle je, ví kudy na to, nic nechce za to, že je kabrňák. Zvolili jsme ho, abychom ho měli, teď ho tu máme, zda-li pak ho znáš? Jakpak bychom to všichni nevěděli, že je to zlatý Bürgermajster náš. A sláva mu, on je pašák, piškumpré a krucajdá a žumpajdá a hojaja, zdar, zdar, zdar. V klenutém těle duch bohatýra, z očí mu zírá odvaha i cit. On se dal cele do služby lidu, potírá bídu, brání blahobyt. Proslavil město, předák je to skvělý, kdo je ten člověk, zda-li pak ho znáš? Jakpak bychom to všichni nevěděli, že je to hejtman, ochranitel náš. A sláva mu, on je pašák, piškumpré a krucajdá a žumpajdá a hojaja, zdar, zdar, zdar. Na rodné hroudě v malebném kroji, rozkročen stojí, hoj, jaký to znoj. Dle gesta soudě, je to muž akce, když se mu zachce, je s ním tuhý boj. Ejhle, tu muže, který všechno může, kdo je ten kolos, zda-li pak ho znáš? To přece nikdo jiný být nemůže, zámecký pán a dodavatel náš. A sláva mu, on je pašák, a piškumpré a krucajdá a žumpajdá a hojaja, zdar, zdar, zdar. Zdar, zdar, zdar. Do vína leje špínu, pomeje, doma se smějě, že je kabrňák. Ve jménu vlasti dukáty chrastí, kapsu si mastí, je to darebák. Dyť mu jde, věru, jen o kariéru, kdo je ten vykuk, zda-li pak ho znáš? To nebude nikdo jiný věru než vypečený Bürgermajster náš. A krucajdá a hele ho a všechno von a my prej nic, tak todle ne, to nepude, fuj, fuj, fuj. l v plné zbroji ženy se bojí, na nic nemyslí, jenom na kanón. Na ten si sedne a v ruce jedné v poloze svislý bude držet zvon. To prý je vono, v tom je naše spása, kdo je ten strašák, zda-li pak ho znáš? Nadutá hlava každému hlásá, že je to hejtman, ten náš mecenáš. A krucajdá a hele ho a všechno von a my prej nic, tak todle ne, to nepude, fuj, fuj, fuj. Za městem bydlí, na zámku sídlí, hrábě vod vidlí však nerozezná. Nic ho nebolí, jde přes mrtvoly, ale chudáka sedláka nezná. Ve jménu hroudy staví na nás boudy, kdo je ten panák, zda-li pak ho znáš? Dáme se podat, tohle nevíme, to nemůže být ani člověk náš. A krucajdá a hele ho a všechno von a my prej nic, tak todle ne, to nepude, fuj, fuj, fuj. Fuj, fuj, fuj.