Když ticho pokoj zabydlí, že vnímáš každý krok a klavír, steskem nastydlí, byl přítel, teď je sok. Já klíče tichu odevzdám, ať nejsem na obtíž a když už toužit ke hvězdám, tam venku mám to blíž. Ulice má, ulice tvá, ulice vodí si mě pod paží a klábosí. Co je tu lidí, známí, neznámí, výlohy a reklamy, tu červená, tam zelená jak mech. Ulice má, ulice tvá, ulice rozdá rázem vše, co srdce přálo si. Oči se proběhnou a nasytí, jsme tříbarevně umytí, vždyť koupáme si tváře v neonech. Jen člověk město prochodí a vyhojí si zrak, pak zvládne svých pět poschodí, anebo naopak. Ten pokoj čtyři na čtyři je hezčí než se zdál, to ulice k nám zamíří a já ji pozvu dál. Ulice má, ulice tvá, ulice vodí si nás pod paží a klábosí. Co je tu lidí, známí, neznámí, výlohy a reklamy, tu červená, tam zelená jak mech. Ulice má, ulice tvá, ulice rozdá rázem vše, co srdce přálo si. Oči se proběhnou a nasytí, jsme tříbarevně umytí, vždyť koupáme si tváře v neonech, vždyť koupáme si tváře v neonech, vždyť koupáme si tváře v neonech.