Když ještě civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla, lidi byli jen nahaté opice, brontosaurus válcoval jim silnice. V poledne mu dali metrák přesličky a pak v jeho stínu hráli kuličky, brontosaurus žral, lidoop si hrál, když dostal hlad, tak si vzal a potom klidně spal. K obědu měl datle, k večeři zas jelena, z palmy měl paraple, mlíko z vemena. Nic nepočítal, nebyly peníze, měl to, co si vzal, nebyla krize. A k tomu času byla fůra, lidi byli nevinní, nebyla cenzůra, nečtli noviny. Jak dosvědčí předpotopní nálezy, dilúvium neznalo vynálezy, jednoho dne přišlo lidem za těžký, chodit líčit na mamuty jen pěšky. Vypsali soutěž na vynález kola, netušíce, co zla kolo vyvolá, každý kolo chtěl, dal za ně, co měl, ten, co kolo vymyslel, čím dále více chtěl. Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla, cena kola hnedle závratná byla. Chtěl nejméně tisíc slonů a pět dinosaurů k tomu, všechno se mu zdálo málo, kolo čím dál více stálo. Až nakonec přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze, tak vznikl člověk bohatý a první krize. Protože zlato měli pouze ti, co znali kšeftovat a ostatní z nouze začli pracovat. Místo jeskyně teď lidi mají dům, vynález kola hnali ad absurdum, zapomněli, že kola patřej k vozům, všude jsou kolečka a nikde rozum. Koleček ze zlata je čím dále víc, jenže ta kolečka už neplatěj nic, civilizace není legrace, to je moc koleček a vůbec žádná práce. My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje, žádnej z nás nevidí, v čem ta chyba je. Nikdo neví kudy na to, jeden volá: Zrušte zlato, tamten po něm hází bláto, ten ví, kolik tenhle krade, staří volaj: Zkroťte mladé. Ten to řeší čistou rasou, stát brečí nad nad prázdnou kasou, kdo prej šetří, ten má za tři, Slovani jsou všichni bratři, národ volá: Chceme práci, továrny se nevyplácí, v dolech se nefárá. a v takové situaci zazní fanfára, že přišel spásonosný osel, už se věří oslovi, jen když nás ten osel hlučně osloví.