Máte svý podmínky, já žádný nekladu, vím, že jsem osoba bez řádných dokladů. Komora bez okna, voda jen studená, jasně, že na černo, když jsem ta bez jména. Jsem ta černá, stačí půlka karimatky, smeju sperma, krev i zvratky. Dávno nejsem malicherná, jenom černá, černá, černá. Byla jsem pihatá, bledá a blonďatá, když jsem tu před rokem klepala na vrata. Až pak jsem zčernala, nad černým nádobím, kdejakej ožrala tyká mi, co já s tím? Jsem ta černá, dělám, co kdo usmyslí si, vařím perník, trávím krysy. Chápu, nejsem hodnověrná, když jsem černá, černá, černá. Jen vyjdu do schodů, plácne mě přes zadek paťatej Plzeňák, kterej si říká Schrek. Jinde je potichu, tady nic nehrozí, tak na mně huláká: Chytnu tě za kozy. Jsem ta černá, zkuste si to chodit ladně, když jste v hajzlu, když jste na dně. Celý město je jen herna, kde mi věčně padá černá. Kdo není v systému, nezbělá, věřte mi, sotva si zadělá na sebevědomí. Tohle jsem zdělila černýmu světlíku, tma toho spolyká, má to, holt, ve zvyku. Jsem ta černá, kdo mě vidí, hnedka říká: Kůže líná, jen ať pyká, za to, že je malověrná, ať je černá, černá, černá, ať je černá, černá, černá.