Měli by tu být, ale už nejsou, já klidně začnu zase od znova. Mám příběhy rád, tak řekni, kde jsou, ale dej si pozor na slova. Vím, že v sobě cejtíš vztek, máš to stejně jako já. Teď už není cesty zpět, a asi víš… Není to múza, nejsou to sny, řekla jsi přání a zmizela s nim. Nechci to vrátit, jen jednu z těch vět. Možná se potkáme zase za pár let. Jak to, že pro Tebe furt dejchám? Jen Ty můžeš za to, jakej jsem teď. Vlastně Tě už ani neznám, i tak Tě pořád slyším v mejch snech. Tak řekni, proč nás to furt bolí, proč mě pořád dusíš jak jed? Jizvy, co mám, se nezahojí. Ze vzpomínek teče mi krev. A vážně chtěla bys to zpátky, i potom shitu, co jsme prožili? V životě udělal jsem pár chyb, ale tohle není jedna z nich. Je mi jedno, kde teď seš, pod nohama cejtim náš rozpadající se svět. A Ty už víš… Není to múza, nejsou to sny, řekla jsi přání a zmizela s nim. Nechci to vrátit, jen jednu z těch vět. Možná se potkáme zase za pár let. Jak to, že pro Tebe furt dejchám? Jen Ty můžeš za to, jakej jsem teď. Vlastně Tě už ani neznám, i tak Tě pořád slyším v mejch snech. Tak řekni, proč nás to furt bolí, proč mě pořád dusíš jak jed? Jizvy, co mám, se nezahojí. Ze vzpomínek teče mi krev. Mám dost keců o tom, jaký by to mohlo bejt. Takhle se to mělo stát nebo jsem tomu celýmu špatně rozuměl? Ah Chtělas hodně, a nemáš nic. Hledáš všude, a já zapomínám… Nakonec vzpomeneš si na to, že tu není nikdo jako já. Jak to, že pro Tebe furt dejchám? Jen Ty můžeš za to, jakej jsem teď. Vlastně Tě už ani neznám, i tak Tě pořád slyším v mejch snech. Tak řekni, proč nás to furt bolí, proč mě pořád dusíš jak jed? Jizvy, co mám, se nezahojí. Ze vzpomínek teče mi krev.