Když jsem já byl tenkrát kluk, to zněly písně líp a sladší měly zvuk a hráli jsme je tak, co stačil dech a hlas, já tehdy ještě žák v ten požehnanej čas. To ryby braly víc, byl veselejší smích, a v létě větší hic a v zimě čistší sníh, i stromy rostly vejš, k těm bílejm kadeřím a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím. Když jsem já byl tenkrát kluk, to žily písně dýl a sladší měly zvuk. I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal a zelenější listí, tráva a tak dál. A delší bejval den, a závaznější slib, a ruce krásných žen mě hladívaly líp a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl. Škoda že jsem, co jsem, a kluk, že jsem už byl. Když jsem já byl tenkrát kluk, svět na dlani jsem měl a v očích hejno sluk. I k nebi měl jsem blíž než hvězdář nebo kněz. Co dneska, co ty víš, jak tehdy voněl bez? Když jsem já byl tenkrát kluk, to žily písně dýl a sladší měly zvuk. I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal a zelenější listí, tráva a tak dál. A delší bejval den a závaznější slib a ruce krásných žen mě hladívaly líp, a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl. Škoda že jsem co jsem a kluk že jsem už byl...