Byla noc, hladina ztemnělá, bděla jsem nebo snad nebděla, najednou snesl se nade mnou černý pták jako stín, snad orel, co já vím. Přízrak sám křídla svá rozepjal, zakroužil nade mnou podle skal, opodál snesl se bez hlesu jako šíp z útesu, přede mnou náhle stál. Rubínů v očích měl rudý svit, křídel čerň měsíc dal postříbřit, diadém na čele modře plál, jeho třpyt jak mě hřál, orel můj, orel král. Lehce mě polaskal na skráni, hlavu svou vložil mi do dlaní, vyplula vzpomínka z minula, pak jsem ho poznala, ač jsem ho nezvala. Orle můj, orle můj, já tě znám, vraťme se, vraťme se spolu tam, do země, do dětství, nadějí, odnes mě s sebou tam, ke hvězdám ke hvězdám. Jako dřív do dětských zázraků, jako dřív na bílém oblaku, jako dřív za sluncem do nebes, orle můj, tam mě nes do mraků, do mraků. Zůstal mi po něm jen křídel šum, odletěl do noci k nebesům. Na skálu černých pár pírek spad, slza má anebo rubín snad, nezbylo po něm nic než-li chlad, orel můj jako stín odletěl, zbyl jen splín. Byla noc, hladina ztemnělá, bděla jsem anebo nebděla, najednou snesl se nade mnou černý pták jako stín, snad orel, co já vím. Přízrak sám křídla svá rozepjal, zakroužil nade mnou podle skal, opodál snesl se bez hlesu jako šíp z útesu, přede mnou náhle stál. Rubínů v očích měl rudý svit, křídel čerň měsíc dal postříbřit, diadém na čele modře plál, jeho třpyt jak mě hřál, orel můj, orel král.