Tři námořníci z přístavu vypluli s lodí na moře. Už sto dní byli na cestě, zem stále nikde v dohledu. Po celých šesti nedělích už chléb a víno neměli. Museli proto metat los, co rozhodne, kdo má se sníst. Nejkratší stéblo – kapitán Tak sníte mě, mí lodníci! Můj kapitáne, než vás dát Smrt pro vás raděj přijmu sám! Když pro mě smrt ty přijmout chceš, Sto dukátů já tobě dám! Či dceru svoji za ženu, Či loď, která teď nese nás! Než došplhal na strážní koš Začal se smát a radovat. Odvahu, chlapci, odvahu, Zem na obzoru ze všech stran! Já vidím věže Babylónu, tři tesaře tam pracovat.