Devětasedmdesátý rok
--------------------
Jedno horké léto kdysi dávno
Musel jsem ji tenkrát najít
Jak mně mohla tak rychle zaujmout
Měl jsem to tenkrát vědět
Byla rozevlátá jako vítr
Já byl blázen ve svém hříchu
Nikdy ji nedokážeš udržet
Tohle je má pravdivá zpověď
Na konci sedmdesátého devátého
Viděl jsem její oči a nemohly tomu uvěřit
Na konci sedmdesátého devátého
Zůstal jsem celou noc
A ani nemusela prosit
Pak za několik týdnů
Jsem se bil
A neměl jsem čas
Byl jsem tak zaněprázdněn, abych to zkusil
No, a teď má jiného
Teď jsem smutný a sám
Nikdy jsem ji nepotřeboval, ne víc
Viděl jsem, že je jediná
Má jediná šance je pryč
Byla rozevlátá jako vítr
Já byl blázen ve svém hříchu
Nikdy ji nedokážeš udržet
Tohle je má pravdivá zpověď
Na konci sedmdesátého devátého..
Ano, na konci...
Sedmdesátý devátý
Mohla za můj úsměv
A rozesmála mně
Na konci sedmdesátého devátého
Ano, mohl jsem se skrýt
A dělat chytrého
A pak za pár týdnů
Rozuměl jsem
Neměl jsem čas
Byl jsem, ona možná ne,
Najednou už je pozdě
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.