Stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj,
stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj
Kam pospícháš, dívko, hej,
v pase jak zůn útlá,
jsi téměř uměleckým dílem,
zjevem, křečí,
věk ještě štěněčí
a teď už vdávat máš se v bílém
Snad nechceš pro komfort, jenž svádí
hned ztrácet mládí
i půvab svůj,
stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj
Je ti málo zim a málo let,
lásku miluješ z filmů
a víno znáš jen bílé stolní
a ten tvůj Romeo,
jak se ti zamkne ooo,
zatímco my jsme všichni volní
I kdyby peněz měl jak housat,
nač nudou kousat máš se jen s ním
R:
Žij dál a pár let hledej,
jen krátko nevypluj,
jen tak se spoutat nedej,
stůj, stůj, stůj,
R2:
Svět náš bys oplakala
a rád bych viděl tvůj,
tak jak, počkej malá, stůj
Když jdeš,
tak všichni znalci žasnou
nad holkou krásnou,
tak co ti schází
Couvá, jsou tu
dívky ze všech koutů,
asi jsou vás tucty,
jimž teď zpívám,
bez vás šedne pláž,
škoda je vás pro sobáš,
věřte jako já jen volným hřívám
Nechte nás jíst po kantýnách
a volat v džínách na každou z vás
R:
R2:
Tak zůstaň tajemná a stejná,
trochu obyčejná,
šanci dej nám, nám všem,
i když jsou nás hejna
R2:
Stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj,
stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.