1. ^GJednou večer zaslechl jsem ^Ctóny klavíru, ^Gduše moje i ta tvoje ^Cvstoupí na víru. ^AmiPoklekl jsem a vzal číši ^Hmilahodného vína, ^Amipřemýšlet tak o nás dvou ^Dčí to byla vina? 2. Spatřil jsem tě v okně domu blízko náměstí, tvoje oči se mi zdály zdálky jinačí. Když jsem se však přiblížil o pár metrů blíž, pozjistit jak na tom jsi, ty padáš níž a níž. Rf. Do pro^Fpasti svých ^Ctužeb a ^Gpřání, do ni^Fcoty, vysně^Cného milo^Gvání, tak aspoň ^Amina malý ^Cmoment zůstaň ^Gstát, ať se tě ^Amina pár věcí ^Cmůžu ještě ^Dptát! 3. Proč si smutná, neveselá, proč se stále jenom trápíš, možná s tím nic nenadělám, ale chtěl bych moc, vždyť to víš. Dej mi ruku půjdem spolu třeba do parku, na večerní obloze spatříme Polárku. Rf. Tu hvězdu, která svítí vždycky první pro milence a ty pejsci venčící ať prosím zavyjí na dnešní půlměsíc, ať spadne mi má naděje do dlaní.