Svádim boj se zakázaným ovocem, paralelním životem, projekcií fantazií, valíci se zahlcenou sítnici. Stín pochybnosti, vzrušení s dobrodružství a rozpouštějíci se hranicí chyb a správnejch věcí. Zapomínam proč se vlastne nemám dívat, co je za těma dveřma, který je prej lepší neotvírat. A tak si každej sám ve snu promítame obrazy nás dvou a jiným tiše závidíme, když se milujou. Všechno to snění, ale nesnesitelně bolí. Ostří dvojí skutečnost od snu neoddělí. Učíme se přemáhať svý touhy, ale je to k zešílení. V představách podlehnutí našli jsme si zalíbení, Ve snění o noci, když překročíme bod bezpečnýho návratu a společne otevřeme tu tolikrát ve snu navštívenou komnatu. Vod tý doby co sem tvuj, jsem nesvuj, pokaždý,když sem stebou, jsem jinde. Ve chvíli,kdy sme spolu sami,víme, že když si necháme chuť zajít, možná to jednou vyjde. No tak pojď, zhluboka sa nadechni a řekni pravdu. Řekni mi do očí, že tě ani v snu nenapadnu. Ruku sem,na srdce,a řekni jak to cejtíš. Ráno je daleko chci Ti bejt co nejblíž. Nelži,že nevíš. Znáš se,moc to řešíš. Co jen to s sebou vláčiš za tíž? Otevři se mi,chci tu tíhu vzít a zahodit pryč. Ukázat ti,že se mužem znova narodit. Spolu na lodi. Rozumíš,ráno se vedle sebe probudit. Pojďme si promluvit. Z duše do duše, mlčky a divoce. Vezmem se za ruce a skočíme tam, kde jedině se pravdu dovíme. Přestanem už přešlapovat na míste vzpomínek. Spolu to zlomíme a zbavíme se stínu, vždyť zakázaný ovoce je předse nejvíc vitamínu. Jinak jsme jako ty dva na semaforu, neschopný zá%rit spolu. Jsme jako ty dva na semaforu, jednomu by to za to i stálo, ale druhej už šel ale dávno domu. Vod tý doby co sem tvuj, jsem nesvuj, pokaždý,když sem stebou, jsem jinde. Ve chvíli,kdy sme spolu sami,víme, že když si necháme chuť zajít, možná to jednou vyjde. Vod tý doby co sem tvuj, jsem nesvuj, pokaždý,když sem stebou, jsem jinde. Ve chvíli,kdy sme spolu sami,víme, že když si necháme chuť zajít, možná to jednou vyjde. Vod tý doby co sem tvuj, jsem nesvuj, pokaždý,když sem stebou, jsem jinde. Ve chvíli,kdy sme spolu sami,víme, že když si necháme chuť zajít, možná to jednou vyjde. ... anebo uvidíme.