Každá ^Gmi/F#křivka vašeho těla je jak ^Dmipel nejsladších květů, jste mou ^Fsymfonií léta, něhou ^Cvycházející z mechu, jako ^Gmi/F#báseň bez rozboru, budí^Dmite mé tajné smysly, snad má ^Fpřání dojdou slechu, logi^G#ka to nevy^Gčíslí. Ref: Ó ^Cženy, ženy, ženy, ^Djaké je to býti ^Amis vámi, duše ^Cmáte rozpol^Dceny, boky ^Emisvůdně zahale^Aminy, ^Cz vysokých podpatků shlí^Emižíte na mě ^Dvzhůru, ^Amistěží dá se ^Emiuvěřit, že jsme ^Goba téhož ^Amidruhu. Každý dotek vašich prstů prostupuje do mých tkání, nálady jsou vrtošivé a mění se bez vyzvání, z živé vody, zas je mrtvá, z úsměvu se bručoun dere, a za chvilku není k mání, mužské srdce pookřeje. Ref: Ó ženy, ženy, ženy, jaké je to nebýt s vámi, častokrát rozvrkočeny, přesto překypující plány, malicherné, uštěpačné, já jistě nejsem lepší, proto mohu s klidem říci, stejně nám to spolu svědčí.