Já ^Emio listech jsem zpívala a zlaté listí ^Dbylo. Já zpívala jsem o větru – a lesem zabouřilo. Tam za Sluncem a Měsícem po moři pěny jdou a na pobřeží Ilmarion kdys rostl zlatý strom. Ó Lóri^Emien, Lothlóri^Den – kouzelná Lothlóri^Emien! Ve věčném hvězdném soumraku v Eldamar svítíval, v Eldamar, kde Tirion blažených elfů král. Tam rostlo zlaté listoví a košatil se věk, však zde za mořem Dělícím pro slzy není lék. Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien! Ó Lórien! Již zima jde, den holý, bez listí, do vody listy padají, Řeka je odnáší. Již příliš dlouho na tomto břehu, já přebývám a ve vadnoucí korunu elanor zlatý zaplétám. Chci-li však zpívat o lodích, která mi přijde vstříc? Kde vzít tu, jež mě ponese nazpátek po mořích? Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!