Čím to, že to moje srdce někam utíká celý schvácený jako střelený? Láska si mě natahuje jako budíka, kterej zvoní, kdy chce sám. Mohla bych být šťastná s tuhletím, já však vždycky někam uletím, a tak chodím tím pitomým stoletím a tango k tomu zní. Bledej gentlemane, proč mi sbohem dáváš, proč ty z okna první třídy šátkem za mnou máváš? Já ti nejsem nóbl, já ti nejsem dáma, ty mi zmizíš za horama, zůstanu sama. Půjdu teď životem víceméně za plotem. Co jsem já ti mohla dáti - jen lásku svou upřímnou... Bledej gentlemane, už se vám nestane, aby vás měl někdo tolik dovopravdy rád! Tango, to je celý moje, tango klouzavý, že by člověk s ním sklouz až do trávy. Tango dělá s lidma divy, když jdou po sobě, člověk hned ví, na čem je. Tango, to je lásky prokletí, tango, to je věčný objetí. Nakonec to jedno tango zbude ti po lásce zklamaný. Bledej gentlemane...