Vladimír Merta
Armády noci
C#miPovídali mi, že můžu jíst F#mico hrdlo ráčí,
Eale G#7zakázané pokrmy nějak C#mipatAří G#k dětským hrám.
Sotva po nich natáhneš ruku křičí: To stačí!
utek bych z jejich ráje, ale zrovna nevím kudy kam.
Do cesty se poutníkovi vždycky něco plete,
kráčí proti limuzínám škarpou plnou květů,
biřicové křičí: Uhněte z cesty! Stůjte!
Jděte! Bděte!
Ea G#7tak se věčně věků C#miocitáš na rozhraní H7dvou světů.
EKráHlovno noci, kráElovno dne,
E7je mi čím dál F#mitím víc H7záhadEné,C#mi F#miže kdekoH7liv se sejdou dva a Enebo tři,
Aaby vzývali noc ve Ejménu dne,
vždycC#miky se najde někdo F#mičtvrtý, H7který jim Eto zatrAhneE7 F#miže kdekoliv se H7sejdou dva a nebo tři
Eaby vzývali noc Ave jménu Edne,
vždycC#miky se najde někdo F#mičtvrtý, H7který jim Ato zatrhE7ne
A jde nás víc a víc půjdeme dokud máme síly,
hrajte si na vojáčky sami mezi sebou,
my jsme vás dávno opustili.
Půjdeme ruku v ruce až do soudného dne
Armády dne pochodují nocí,
nocí se plíží armády dne,
v rojnicích se proti sobě valí svatí
heretici proroci
ani bůh už nezná hodiny ani dne.
Královno dní, královno noci
čím dál tím víc lidí se vzpírá moci
na věži orloje právě hodiny celou bily
naž jsem si stačil srovnat čas navždy se zastavily
ale kdekoliv se sejdou ........
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.