Hledala jsem u studánky modré nebe na tři džbánky, modrou pentli na copánky, bledě modře letný den. A já v tuhle chvíli právě hledal kousek odtud v trávě, zelenou a žlutou, našel jsem tě zutou se sukýnkou u kolen. Vzpomínám si byla bílá. Já se lekl, že jsi víla. A já zase, že jsi Míla, jemuž stále říkám ne. Stál jsem tam jak před obrázkem a tys řekla tichým hláskem, stoupil jsi mi z dálky rovnou na sandálky, což je velmi pozorné. Říkal jsem ti, že jsem básník, byl jsem chvíli flétnistou, tvůrcem slavných písní, vším, co láska visí klukům, kteří šťastní jsou. Ty jsi měla blúzku tenkou, v očích modrý otazník, láska s bosou divoženkou nemá v lásce dotazník. Daba daba dá .... Věřte, lidé, na studánky, které plní modré džbánky, jako já a Lenka, bosá divoženka, kterou jsem si dneska vzal. Čekáš tu jak před obrázkem, až mi řekneš tichým hláskem, stoupil jsi mi z dálky rovnou na sandálky a pak jsi mi krásně lhal. Dneska tady nejsou, neptej se mně, kde jsou, když je najdeš, tak je spal.