1.Pá^Amilila Julie svíce vždy z obou dvou ko^Dminců ^Ečekala na toho, který se nenar^Amiodil. ^AmiUnylé bolero vyhrává sbor kravských ^Dmizvonců, ^Epřisleplý kronikář načíná poslední ^Amidíl. Napij^C se Julie, tahle noc vypadá dlouhá^E, ^Fpřízraky tančí a shlížejí z koutů i ^Cstěn. ^AmiOdjela poslední tramvaj do stanice ^DmiTouha, ^Etenhle kus koláče zůstane nedoj^Amieden. (verze sloka 1) Snídala Julie každý den čaj ze dvou šálků, chléb na dvou talířích, jeden vždy nedotčený. Každý den svádí tu malou a nehvězdnou válku, v níž není vítězů a není poražených. (verze sloka 2) Poslouchej, Julie, zvuky, co noc ti tu dává, posílá zurčení dálnic a praskání hvězd. Čtyřikrát Otčenáš a nejmíň sedmkrát Zdrávas, za všechny, kteří se nikdy už nevrátí z cest. (verze sloka 1) Odešla Julie do noci, v které se blýská, prosila nebesa, že už je připravená. U dveří na stole zbývá už poslední miska a šátek na cestu, která je bezejmenná. (verze sloka 2) Zastav se, poutníku, v domě o jediném spáči, vyřiď jí, že novým výnosem zrušili Ráj. Řekni, že ten, koho čeká, už po cestě kráčí. Ať už mu ukrojí chleba a dá vařit čaj.