Rána šedivá, to se nezmění, mně tu nezbývá času na snění. Hotel Ideál, špína, prach a rez, ty dva ale dál vidím jako dnes. Tam, kde jsem stála, zase vidím je jít, z očí jim sálá sluneční svit. Když nesmělí, bledí tiše žádají klíč, jen sebe si hledí a rychle od lidí pryč. Mít kam složit hlavu, byť na jednu noc a uniknout davu, copak chtějí tak moc? A z očí jim sálá ta sluneční zář, já jak bych se bála, odvracím tvář. Mít kus jejich slunce, ach, co za to dám, tu bolest já znám, tu bolest já znám. Rána šedivá, to se nezmění, tady nezbývá času na snění. Hotel Ideál, špína, prach a rez, vidím je tu dál ležet jako dnes. To ráno je našli věčný sen snít, v očích ten strašný sluneční svit. Jak šťastní a bledí už netouží víc a v objetí hledí jen prázdnotě vstříc. Mít kam složit hlavu aspoň na jednu noc a uniknout davu, copak chtěli tak moc? Než skryla je země, tam za ohradou, snad zůstal i ve mně střípek z těch dvou. Dál kus jejich slunce v srdci hluboko mám, tu bolest já znám, já dobře ji znám. Rána šedivá, to se nezmění, tady nezbývá času na snění. Hotel Ideál, špína, prach a rez, pronajímá dál postel bez nebes.