Házím kameny na hladinu jezera, házím kameny na hladinu rybníka, házím kameny, házím kameny Hoď kamenem do jezera voda trochu zčeří se. Hoď kamenem do jezera kolem kruhy šíří se. A u břehu žbluňky - dvě, tři drobné vlnky. A za chvíli je všechno stejné, jak to bylo před chvílí. A za chvíli je všechno stejné, jak to bylo před tím. Dál házím kameny na hladinu jezera, furt házím kameny na hladinu jezera, vztekle házím kameny na hladinu rybníka... jen já, jen já.. Hoď kamenem do rybníka stejně se nic nestane, jenomže to trochu žbluňkne, jinak při starým zůstane. Oceán je stejnej - lidi ho nezmění. Plivni stokrát do moře, ono se ono se. Oceán je stejnej - lidi ho nezmění. Plivni stokrát do moře, ono se nezpění. Marnost nad marnost a tak dál - veršuji s kazatelem. Jak se však k této věci mám - postavit čelem? Marnost mi na šíji visí - jak přetěžký kámen. Noha mi uklouzne - žbluňk - a bude se mnou amen