Po tom všem, když osaměl zbyl mu jen jeden důvod - směšná záliba V zátiší nic než mlčel naslouchal tichounkému zpěvu svých květin Ve sklepní zahradě, tam v šedém listoví šlechtí květ, který jednou na vše odpoví Ve změti větví hnízdí ptáci ze dřeva křiklavě barevní jak živá vzpomínka Každou noc když uléhá z úst mu šerý sýček vylétá S půlnocí ho polyká s odmítavým vzkazem za křídlem Těžkne vzduch, cosi dozrává poslední dny se vůbec nehnul ze sklepa Ptáci, se zdá, cosi vědí spěchají skrýt své barvy v šedém listoví Dnes v noci když usínal z úst mu šerý sýček vylétnul s půlnocí se nevrátil, kéž by pošel stářím ve tmě on se však jen opozdil, když se vrátil zpátky, nebyl sám Tichý pláč ho probouzí jak to, vždyť léta zimy jara spává sám Horký dech ho zamrazil jak to, vždyť léta let už nedýchá pro něj Dozrála chvíle, šedý květ se změnil v plod v něm jeden lék, který působí na všechno Její hlas konejší, dodává odvahy zvednout se z vlastní vůle odejít ze zahrady Zpustly šedé záhony, slavík ze dřeva už nezpívá