Petra: Tam na horách Kutných kámen kvete stříbrnýma kvítkama a každý ten kvítek, můj ty světe, tvoji kouzelnou moc má. Lidem moudrým hlavy plete a bere jejich duším klid, lakomstvím jejich srdce hněte, chtějí mít víc než blahobyt. Tam na horách Kutných kámen pláče stříbrnýma slzama a každá ta slza je jak ptáček se zlomenýma křídlama. Zdeněk: Lidem moudrým hlavy plete a bere jejich duším klid, lakomstvím jejich srdce hněte, chtějí mít víc než blahobyt. Petra: Sudičky ty ti, chlapče, přejí, to, co ty ještě netušíš, chvíli pláčou, chvíli se smějí, zvonky zvoní a ty spíš a ty spíš, á, á, á. Zbor: Vínečko, vínečko zhluboka teče, prý pravdu odkrývá jak vášeň meče, la la la la... Vínečko, vínečko, při tobě zpívám, při tobě do očí lásce se dívám, la la la la ... Vínečko, vínečko, tváře ti hoří, přitom je vínečko, svět se zboří, la la la la ... Zdeněk: Jen vzteku blesk a kordů lesk a jejich třesk. Zbor: To je souboj. Zdeněk: Odlitý dech, pochopí spěch, šetří ti pěch. Zbor: Souboj. Zdeněk: Život je nic, spadlej líc, jeden brát a druhý dát. Zbor: To je souboj, souboj. Zdeněk: Vrací ti čest, podrostlá lež, pro chlapi test. Petra: A smrti křest. Zbor: To je souboj. Zdeněk: Kamarád, chlap chlapa škrt, osud se zvrt. Zbor: Souboj. Petra: Život je dík, tak co mám říct, v sebe brát, co mám ti dát. Zbor: Souboj, souboj, lesk, třesk, plesk. Petra: Jen pouhý stesk. Zbor: Lesk, třesk, plesk. Petra: Jen pouhý stesk. Zbor: Lesk, třesk, plesk. Petra: Á, á, á ... Zbor: Lesk, třesk, plesk, souboj, souboj, souboj, souboj. Petra: Padaly, padaly divokou závratí, těm, které čekaly, chlapci se nevrátí, chlapci se nevrátí. Zbor: Myslel si, že už jsi trop, najednou máš v sebe strop, okno obzorů je náhle dokořán, tiše říkáš si: Odkud to znám ? Byl jsi jen ty a tvůj hřích, najednou se vítr zdvih a dnes slyšíš hlasy jak zní ze všech stran a teď slyšíš hlasy jak zní ze všech stran. Zdeněk: Mít koho slyšet, mít s kým být tiše, poslouchat, mluvit a mít s kým. Slova jak z plyše, slova jak z biče, všechna ta slova uslyším. Petra: Krvou plamen toulavý jiskrám o snech vypráví, jen blázen ho zhasíná, srdce hoří, plamen hoří, vzpomíná. Tam na horách Kutných kámen kvete stříbrnýma kvítkama klidně st ten kvítek odtrhněte, jen trhejte svýma rukama. Jinam vám ten kvítek hlavy splete, začněte toužit další mít a když si další nenajděte, ztratíte důvod proč dál žít. Petra a Zdeněk: Tam na horách Kutných kámen věří a já v jeho pravdu věřím s ním, a i když je pravda jen lehčí peří, kámen je těžký, já to vím. Sudičky se tě, chlapče, ptají, kolik je toho, co už víš a pak tvé činy sečítají, dobré i špatné a ty spíš a ty spíš, á, á, á... Zbor: Vínečko, vínečko, zhluboka teče, zahoďte muškety, zahoďte meče, la la la la ... Vínečko, vínečko zhluboka teče, hej.