Za odlivu vyplouváš, majáků nedbáš, pluješ dál, ve třpytu zdání k nepoznání měníš tvář. Za přílivu stojím sám, naděje mlčí, poslouchám, jen mlžný stíny tvoje viny vypráví. Jenom tak tě nenechám, ve vlnách se topit dál, přístav máš, kam odplouváš. Pozdě se chytáš kormidla, moře má vlastní pravidla, ke dnu klesáš, plachty ztrácíš v bezvětří. Poslední výkřik zaznívá skrz tvoje ústa zpěněná, voda svírá slabé tělo ve svých hrách. Jenom tak tě nenechám, ve vlnách se topit dál, přístav máš, kam odplouváš.