Den má barvu šedivou, slunce z mraků nesvítí. Kolem prázdný tváře jsou, slzy v očích nevidí. Ještě před chvílís\' tu se mnou stál, tvůj hlas v mých uších zněl. Pak ses smutně pousmál a pryč mi odešel. Tak se toulám sama nádražím, kolem počmáraných zdí. Projel rychlík, já však dobře vím, že můj vlak dnes nejezdí. Stmívá se a padá sníh, bílý jako byl náš sen. Vločka taje ve dlaních, rozplývá se dotykem. I já bych tála na dotyk, dotyk dvou semknutých těl. Ty ale neslyšíš můj tichý vzlyk, proč jsi dneska odešel. Tak se toulám ...