Svý ohebný záda,
si neskrývám skrýt,
a válečný pruhy,
nejdou mi smýt.
Točím se v kruzích,
kdo je namaloval,
a cítím to chvění,
teď pohnu se dál.
Někam, kde můžu se chvíli sebou stát,
dotknout se nebe a plný hrsti brát,
před naší, za naší, nebudu se bát,
co ale počít, když cesta přede mnou se točí.
S důvěrou,
obnošenou,
nikde tě přímo
nevyženou.
Ale nakreslí kruhy
a ty musíš jít,
po špičkách okolo,
dokokola snít.
Někam, kde můžu se chvíli sebou stát,
dotknout se nebe a plný hrsti brát,
před naší, za naší, nebudu se bát,
co ale počít, když cesta přede mnou se točí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.