Tvá máma už ví, co je stesk a teď pro slzy nevidí slunce, zářící den, to je pro ni jen sen, kam poděl se nádherný lesk, tvá máma už ví, co je stesk. Proč sama teď dál musí jít, proč jí nepodáš záchrannou síť, já přání mám, abys ty zůstal sám, pak pochopíš pravdivost vět, že s láskou je nádherný svět. Vínem mraky odháníš, štěstí předstíráš, stále klesáš niž a níž, kolem nekoukáš. Tvoje máma plačící, cos nabydl jí žít ? Nechápe tvé jednání, čeká s nadějí. Tvá máma už ví, co je stesk a teď pro slzy nevidí slunce, zářící den, to je pro ni jen sen, kam poděl se nádherný lesk, tvá máma už ví, co je stesk. I ty znáš ten dům na kraji města, to místo, kde svůj podzim prožívají staří lidé a mezi nimi i tvoje máma, ani zahrada plná květů nedovede nahradit vzpomínky na tvé první krůčky, které bys bez ní nikdy neudělal. Tvoje máma potají vzdychá a přitom tiše odpouští, ona totiž stále věří, že ani ty jsi nezapoměl, přece život bez lásky je jenom smutná samota i když kolem kvete máj. Proč sama teď dál musí jít, proč jí nepodáš záchrannou síť, já přání mám, abys ty zůstal sám, pak pochopíš pravdivost vět, že s láskou je nádherný svět, že s láskou je nádherný svět.