Hloupý kámen, trochu hlíny, tiché ámen, bílé kvítí, to jsou snad jen tečky černé ze všech básní. Proč znenadání lidé hynou, když na vyzvání tváře splynou se šedou zdí, na kterou zrádné střely pálí. Kdo se zdráv a živý domů z války vrátí, ať nám poví, že zná krásné slovo, ve kterém je skryté přání všech přání. Proč lidé měří v plné zbroji, sílu svou jen v krutém boji, proč přežít smí jen ten, kdo střílí na potkání. Na živý cíl si střela letí, pak padne prvý, druhý, třetí a každý z nich svůj život mladý navždy ztrácí. Kdo se zdráv a živý domů z války vrátí, ať nám poví, že zná krásné slovo, ve kterém je skryté přání všech přání. Někdo z lidí chápe ztěží, někdo vidí v čem to vězí, někdo neví, co tím básník připomíná. Proč kluci malý si rádi hrají s flintou, kterou k svátku mají od svého táty, co hrůzy války zapomíná. Vyřiď jim dál, že slovo mé, v sobě skrývá to přání všech, o kterém snad každý snívá a pro které nám už celý svět ví, co vzývá. Hloupý kámen, trochu hlíny, tiché ámen, bílé kvítí, to jsou snad jen tečky černé ze všech básní. Proč znenadání lidé hynou, když na vyzvání tváře splynou se šedou zdí, na kterou zrádné střely pálí. Kdo se zdráv a živý domů z války vrátí, ať nám poví, že zná krásné slovo, ve kterém je skryté přání všech přání.