Josef Laufer: Sám nevítán, přicházím otrhán, mám jen loutnu a v zádech moc ran. Co tak kráka ta černá vrána, zítra vdává se Juliána. Kvůli ní já jsem světa šel díl, celá léta jen o návratu snil. Hana Buštíková: Hej, poutníku, nevěš se na kliku, Juliánu zná mnoho chasníků. Zapomeň na to, žes ji měl rád, radši hrej a pak do stáje jdi spát a já vzbudím tě časně z rána, růžovější než Juliána. Josef: Musel jsem jít, jménem krále se bít, pro můj klid, měl jsem Juliánin slib. Vyhrál král, který proti nám stál, já mu hrál, on mi život daroval. Povídám: Králi sliby stárnou, chtěl bych domů za Juliánou. Dana Vlková: Jen nezoufej, veselejší nám hrej, víno pij, dál už nevzpomínej. Takových jako Juliána mnohem víc je než rosy z rána, k vínu dám já ti krajíc bílý, hladem dlouhým jen smutek sílí. Josef: Slast rudých vín, voní chléb, na něm kmín, láká poutníka blíž za komín, zítra ke zvonům připojím rým, až ty vůně, co v komíne jsou sním, rozloučím se a půjdu zas dál, kdo by o lásku falešnice stál. Spolu: Zvon krásně hrál s loutnou stál opodál, kdo byl v průvodu, každý se smál. Nikdo z hostů, už jak to bývá, neuslyšel, co poutník zpívá, možná plakal, snad se usmíval, pak se vydal, kam zrovna vítr vál.