Zdá,
od lásky se mi zdá,
slepý je, kdo vzplál,
zamilovaný,
zrak prý zastřený,
nevěř očím svým.
Znám,
co je láska, znám,
příliš vratký prám,
prý, když půjdeš s ním,
zrakem zastřeným,
nevěř očím svým.
Týdnů pár
mě hřál tvé touhy žár,
ach, bylo to krásné žít.
Přiznávám,
má láska je ta tam,
jak jenom pláč mám skrýt.
Sám,
zůstáváš-li sám,
kouř tě poutá k tmám,
žít už nemáš s kým
a tvůj zrak zastřený,
nevěř očím svým.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.