Jitka: Svět stál,
my tenkrát chudí stáli v něm,
svět stál
a měl nás rád
a přál nám všem.
Karel: Byl náš
pocit ten, co chvíli
se ztrácel a hned sílil.
Spolu: Všednosti zázraků.
Jitka: Svět stál
a pršel pláč tmou průsvitnou,
jak déšť,
jenž začal v slunci ráno schnout.
Karel: A já
to ráno, když jsem vstával,
jsem tvář svou nepoznával.
Spolu: Všednosti zázraků.
Svět stál.
Svět stál
a my byli jak šílení,
všednost zázraků
je kouzelné mýlení.
Karel: Svět stál,
stál tam s námi s naším štěstím.
Jitka: S palčivě nádhernou
všedností zázraků.
Spolu: Svět stál.
Jitka: Svět stál,
dva krásní blázni stáli v něm,
svět stál
a měl nás rád a přál nám všem.
Karel: A já
to ráno, když jsem vstával,
jsem tvář svou nepoznával.
Spolu: Všednosti zázraků.
Svět stál
a my byli jak šílení,
všednost zázraků
je kouzelné mýlení.
Karel: Svět stál,
stál tam s námi s naším štěstím.
Jitka: S palčivě nádhernou
všedností zázraků.
Spolu: Svět stál
a měl nás rád a přál nám všem.
Svět stál.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.