Můj skutečný hlas je tichý,
Kapitán Srdce jím plachty plní,
v mořích hlubokých smutků jej chytí
a on jej vede přes vlny.
Můj skutečný hlas je pevný,
je kormidlem mojí naděje,
z tužeb všech moří a pevnin
cestu najde, než se nadějem‘.
Oči mé, dva rybáři,
tu krásu chytají,
do sítě vrásek ve tváři,
kterou se do vod vrhnou,
chystají.
Dva rybáři, mé oči,
ve vodách věků loví.
Co začalo, to skončí,
i když to nikdy nikdo
nevysloví.
Můj skutečný hlas je něžný,
je lanem, které mě váže
k žití jak odysea k stěžni,
když hlas sirén ve mně touhu zažeh‘.
Oči mé, dva rybáři…
Dva rybáři, mé oči…
Můj skutečný hlas je prostý
jako halena zhrublá solí,
vlákna krystalů ostrých,
není nic, co nepřebolí.
Oči mé, dva rybáři,…
Dva rybáři, mé oči…
nevysloví, nevysloví.
Můj skutečný hlas je tichý.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.