Dnes je mi rovných třicetsedm let
a jako jindy v šedém svetru,
objevovat jdu všedný svět,
co začíná už cestou k metru.
Jak hladová ústa vysavače
zhltně mě vchod do podzemní dráhy,
zubatý jazyk pode mnou skáče,
když po něm kloužu na dno Prahy.
Bezděčné pohledy objímají
dívku, co nenosí podprsenku,
tamtamy světílek dech nám tají,
tamtam je ten tam a my zas venku.
Dračí hřbět plný hbitých schodů
vyplivuje nás v pasáži,
jsme jako voda z vodovodu,
určená k vodní masáži.
Rozstřikujeme se na všechny strany
po umývadle velkoměsta,
k večeru stékáme na dno vany,
tam, kde nás čeká známá cesta.
Do komůrkových škatulek,
k šeptadlům iluzí, k televizím,
v náručí ženy hýčkám lék,
až hvězda zašeptá, zmizím, zmizím.
Ráno má město zrychlený dech,
já na Václavském náměstí,
kde lidé znají jen svůj spěch,
narazím jednou na štěstí.
Obloha byla jako porcelán,
v hlavě mi od rána hučelo,
můj motýl už přeletěl oceán,
dnes mi přistane mi na čelo.
Čelo je ranvej bez vrásky,
vloupá se první, třetí, pátá,
vrásky jsou života pomlázky,
jedna už ke mně jistě chvátá.
Nese razítko únavy prozatím,
nebo snad starost o rodinu,
vrchnímu dvě kávy zaplatím,
doma jsem nejdéle za hodinu.
Pro korálky prstů štíhlých nohou,
pro lásku k malým dětským tlapkám,
mé noční můry se podobat mohou
jen mrtvým dešťovým kvapkám.
Život se kutálí z kopečka, z kopce,
život je vajíčko, skleněný míček,
tak býval kulatý starosta obce,
kašpárek tuláků, šášulka hříček.
Kráčí třicet jezulátek
na procházce se školkou,
sen je zlatý kolovrátek
se stříbrnou tříkolkou.
Po nábřeží si to šinou,
večer vzlétnou nad mraky,
povídám si s nimi v kleče,
věří v malé zázraky,
věří v malé zázraky.
Kráčí třicet jezulátek
na růžovém špagátu,
těší se až bude pátek
na mámu a na tátu.
Po bradách jim mlíko teče,
večer vzlétnou nad mraky,
povídám si s nimi v kleče,
věří v malé zázraky,
věří v malé zázraky.
Listuji starými časopisy
a čtu kdejaký inzerát,
jed, který dokáže vyhubit krysy,
junior Douda dodá rád.
Pilulky proti padání vlasů,
pilulky pro i proti dětem,
pilulky starých dobrých časů,
pilulky, které prošly světem.
Pilulky proti bídě a hladu,
pilulky proti kašli,
pilulky kladů i protikladů,
v secesní krabici s mašlí.
Listuji starými časopisy
a čtu kdejaký inzerát,
jeden pan Douda dal mi je kdysi,
můžeš si, chlapečku, s tím vším hrát,
můžeš si, chlapečku, s tím vším
klidně hrát.
Na Vyšehradě jsem se narodil,
jsem dítě Vltavou křtěné,
mockrát jsem láskou marodil
pro sladkou chuť tajných rtěnek.
Holky, vy chichtavé krabičky,
žihadla ukrytá v hrnečcích medu,
skryli vás dřezu pokličky,
které už zvednout nedovedu.
Žiju tu dál v měste s Vyšehradem,
všechno tu utíká a běží dokolečka,
životem kráčím, nesen davem,
jak dlouhou větu, v níž číhá tečka.
Obloha byla jako porcelán,
v hlavě mi od rána hučelo,
můj motýl už přeletěl oceán,
dnes mi přistane mi na čelo.
Dnes je mi rovných třicetsedm let
a v těle jak v divoké tundře,
srdce se bije, stroj na pohled,
někdy mám strach, že umře.
Někdy mám strach.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-prazsky-koncert-pro-karla-cernocha-byl-plny-hitu-doslo-i-na-prekvapeni-40449318
https://hudba.zoznam.sk/spravy/12-10-2023-pred-80-rokmi-sa-narodil-cesky-spevak-karel-cernoch/
https://www.topky.sk/cl/1001053/2609267/Trapenie-ceskeho-spevaka--Vycitky-po-nehode-a----Rakovina-
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-josef-buchta-pripravoval-turne-k-nedozitym-osmdesatinam-karla-cernocha-byl-to-nas-nejlepe-swingujici-zpevak-40446330
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zrcadlo-zpevaka-karla-cernocha-jak-ho-videla-jeho-dcera-tereza-40444845
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵