1. Kt^Derý z těch ps^Aů z^Emiačíná v^Hmiýt, c^Dítí snad žr^Cádlo či kr^Gev^A, kt^Derý z těch ps^Aů ztr^Emiácí zas kl^Hmiid a st^Drhává zn^Covu ten ř^Aev. Který z těch psů proklíná polární noc a vrčí, když už tmu nemůže snést, který z těch psů postrádá vděk za ten bič, který je dokáže vést. ®: A kd^Hmie je m^Aá h^Emiůl, kd^Ge je m^Aůj b^Dič, kt^Gerá z těch ps^Dů mám v^Cypráskat pr^Ayč, b^Hmiudu j^Ae hn^Emiát, b^Gudu j^Ae b^Dít, když ^Godpustit n^Delze, jen z^Cotročit, nebo ^Gotrok sám b^Aýt. Který z těch psů se odmítá bát, když můj bič zvedl sněhový vír, který z těch psů se odmítá rvát a má tu drzost mi nabízet smír. ®: Ten pes má mou tvář, ten pes je můj syn, nezbývá než rozdupat v něm svůj vlastní stín, pak zazní můj zpěv, můj vítězný hlas nad celým mým světem, kde zbývá led, smrt a mráz. *: Kt^Derý z těch ps^Aů, kt^Emierý z těch ps^Gů, kt^Emierý z t^Aěch ps^Dů ...