R: StřHmiíbrnGá křídla Dorlí
bGílým ránem plAují stále vDýš,
až pak nF#áhle sám cGítíš krutý chlad,
který jDim až do kAostí pronikGá.D
RDánem otvírá dGen dokořán brDány,
bGudem se s tou tAíhou rádi prDát,
ještě přikutá k nám křGídla mlDádí,
dEokud má nájem v nAás, zdHmiá, všem snGadné se zdDá.
®:
Už sčítám si, proč večer, kdy se stmívá,
a nevím, koho z lidí se mám ptát,
vždyť pravdy je dost, a jak se tak dívám,
kdekdo už zažil i svůj pád, když zkoušel plout jak já.
®:
®:
®: + pronikDá ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.